Mentální anorexie

Základním projevem mentální anorexie je patologický strach ze ztloustnutí spojený se zásadní redukcí příjmu potravy, resp. s odmítáním jídla.

Veškeré úsilí nemocného jedince je zaměřeno na redukci vlastní hmotnosti, to chápe jako svůj hlavní úkol. Děje se tak pomocí drastických diet, spojených s nadměrným cvičením, které má podpořit hubnutí, event. s provokovaným zvracením, užitím projímadel, anorektik a diuretik.
špatná představa
Fobie z tloušťky je spojena s fobií z jídla. Výchozí hmotnost může být různá, rozhodně nelze říci, že takto reagují jen silnější dívky. Plnění tohoto úkolu zásadním způsobem ovlivňuje jeho sebeúctu, nemocný se na něm stává závislým, potřeba hubnout má nutkavý charakter. Nelze přestat, ani když je dosaženo snížení hmotnosti, protože tito nemocní mají strach, že by v tomto případě extrémně ztloustli. O mentální anorexii lze mluvit tehdy, jestliže dojde k úbytku váhy o 15% proti normální hmotnosti.

Název poruchy není správný, protože přinejmenším v počáteční fázi nejde o nechutenství. Cílem je ovládnout pocit hladu a tím si potvrdit vlastní sílu. Dosažení tohoto cíle, tj. hladovění, snižuje pocit úzkosti a přináší uspokojení. Pokud by se anorektik neovládl a najedl se víc, než považuje za vhodné, bude prožívat nepříjemné pocity. Vytváří se závislost na pocitu hladu, který je důkazem, že netloustne, a proto může být sám se sebou spokojen. V důsledku dlouhodobého hladovění nakonec dochází ke ztrátě chuti k jídlu i pocitu hladu, tj. k vyhasnutí normálních somatických signálů. Nemocný už nemá schopnost adekvátně vnímat vlastní tělo.
modelka u cedule

Nepřiměřenému hladovění se organismus různým způsobem brání. U některých jedinců může v rámci těchto obran dojít k tak velkému posílení potřeby jídla, že se neovládnou a přejedí se. Záchvat přejedení pak považují za důkaz vlastního selhání, své slabosti, a proto na něj reagují depresemi a úzkostí. Aby se zkonzumovaného jídla zbavili a neohrozilo jim zvýšení váhy, vyprovokují zvracení nebo použijí projímadlo. Tyto epizody se mohou opakovat. V literatuře se uvádí, že takto reaguje přibližně 30 – 50% mentálně anorektických pacientek.

 Vnímání vlastního těla je narušené, anorektické dívky trpí bez ohledu na svou vyhublost pocitem, že jsou tlusté a mají tedy tendence nadhodnocovat proporce svého těla, resp. přeceňovat objem některých jeho částí. Také dochází i k poruše hodnocení množství snědeného jídla, to bývá rovněž nadhodnocováno. Často jde o komplexnější poruchu sebepojetí. Nápadně se koncentrují na své tělo, k němuž mají přinejmenším ambivalentní, ne-li přímo negativní vztah.

Podobný problém s odhadem vlastního těla má většina současných žen, i když nemusí být tak silně vyjádřen a nevede k patologickému chování v oblasti příjmu potravy, jde o sociokulturně podmíněný jev.

Mentální anorexie
4.5 (90%)4